Dovážení tajtrlící,
Jistě si už zoufáte, že Váš oblíbený autor a přispěvatel na tento blol již několik dnů nic nenapsal. Ale nebojte. Je tu další várka zaručené zábavy a intelektuálního humoru.
Dnešní témátko bude takové poklidné. Takové nekonfliktní a takové mírné. No, zkrátka jako vždy. Žádné násilnosti, víme? V podstatě to bude o tom, co mě v posledních dnech zaujalo a budu to reflektovat způsobem mě vlastním. Takže se pohodlně usaďte a připravte se na tu jízku plnou písmenki.
Okoun jest rybou sladkovodní
Asi největší zážitek posledních pár dnů byla návštěva na Okounu, o které tu jistě už každý slyšel. Pod rafinovanou a neodhalitelnou přezdívkou RotnyOcelol jsem se zaregistroval a jal se slídit po všem, co se mě jen vzdáleně týká. Docela jsem si početl a dozvěděl se, jak pěkně fungují OSS. Nevíte-li co to je, máte datel.
No, prostě jsem zjistil, že na Okouna (sekce o Mistrovi) chodí lidé různí a rozliční. Někteří se zdají být normálnější, než jiní. Někteří jsou ostřílení uživatelé internetu, stejně tak mluvy české, takže jsem rád, že na mne dohlíží a za všechny ty prasárny mi to vracejí. Děkovat za to nebudu, protože by je mohlo vytočit to. Jinak mě překvapilo, že jsem tam narazil na tolik fanoušků Radovana. A kdybyste viděli těch popsaných stránek, ó nejeden Banál by zaplesal.
Objevil jsem i klub pro Linki, kterou tam ovšem bukkake-chtivé obecenstvo docela dusilo, takže odešla na 10 let (asi). Podivil jsem se, že se s ní ani moc nebavily, spíš po ní chtěli fotky s kozi. Popřípadě mlínki. Ale to byste se museli podívat sami, aby Vám to dávalo nějaký smysl. Do internalu jsem se podívat nemohl, neboť je to pouze pro zvané a chápu že prověrkou, která se jistě skládá z vypečených úkolů, projít nemohu už jen proto, že mám cejch spoluautora tohoto blogu. No co, ani já nemůžu mít vše, takže se přesuneme ke druhé události, která mne doslova posadila na sedínku, jak se tak říká.
Den blbec
Ne, nebojte, nebudu zde popisovat nějaký můj zpackaný den, ač by to možná mnohé potěšilo, ale bohužel. Tady bych se chtěl vyjádřit k článku, který psala Linki pár dnů nazpět. Velmi čtivou a napínavou formou popisovala, jak jí ujela tramvaj, rozbila si zrcátko, zranila se dopadla dobře u zkoušení a to dokonce dvakrát, no jistě jste to četli, takže víte, o co šlo. Prostě takový nekonfliktní (vidíte, tady je to slovo z úvodu) článek, který prostě už jen z principu musí zaujmout minimálně všechny bukkakéry z Okouna Linki klubiki.
Ale asi to bude jenom póza, protože se pod článek seběhlo několik rejpálků a začali Linki rozebírat lépe než parta osmahel matiční zeď. No jen považte, prý je to nudné. Prý to nikoho nezajímá! Prý chtějí Ráďu. Chudák holka, co Vám na to má napsat? Ona přece není Radovan, aby Vám popisovala svoje příběhy s mladící a podobně a ani to po té slušné dívce nemůžete chtít, takže klídek. Pokud se Vám článeček nelíbí, ohodnoťte je příslušnou známkou (5) a jděte o důl dál.
Není přece nutné si na někom vylévat nahromaděný vztek nebo co já vím. Linki prostě píše o tom, co je „ze života“, tak si toho važte holomci. Doufám Linki, že tohle nebereš jako nějaké rýpání, nebo nedej bože legraci na tvůj účet. To v žádném případě a pokud se ti to tak jeví, jde pouze o velké nedorozumění. My tvé články hltáme a doufáme, že budeš psát dál, protože si myslím, že máš tady na tom blogu co říct, takže si nenech kazit chuti (ať už jsou jakékoliv).
Závěr
Co napsat závěrem? Ani Vám nějak nevím. Snažil jsem se pouze přiblížit mé vzrušující zážitky posledních dní ve formě dvou velkých událostí. Doufám, že si také své dny užíváte a vyplňujete je tím, co uznáte sami za nejvíce vhodné. Tímto se s Vámi loučím a mizím na jednu organizační schůzku ohledně pronájmu chatu.
RotnýOcelol
?
2012 ©