"Radši mrtvej než druhej"

Znáte to, stojíte na semaforu a vedle vás zastaví boreček v tatínkově superbu  2,5TDi, napůl spuštěné zatmavené skla a vedle něj brunetka, která se (to nikdy nepoznám) směje vám, na vás nebo jemu.

Kdo s koho

Vy v autě, které stálo těžce vydělaných 20tis (v mém případě Honda Accord 2.0i).  Ve vaší hlavě se bijou myšlenky typu "nandáte mu to nebo ne", "bude vůbec závodit?",  "neztrapníte se"...nicméně když se vám již zminěný frajírek začne smát, je vyhráno. Adrenalin stoupá, noha na spojce a ruka se potí na řadící páce. Žlutá, automaticky sešlapujete plný plyn a vy jen cítíte, že všichni lidi zbystřili. Aniž byste se soustředili na jízdu vnímáte jen, jak to nandáte koncernovému ropákovi s 15 let starou "šunkou". Při jedničce jedete stále vedle něj, letmým pohledem na otáčkoměr (je vám divné, že auto tolik řve) zjistíte, že už se nacházíte za hranicí 6500 ot/min a rychle zařadíte 2. rychlostní stupeň. Superb se začíná pomalu vzdalovat a na vás přichází sladký pocit vítězství. S pocitem pohody při 100km/h řadíte trojku a pro případ, že  by chrochta neměl stále dost vytáhnete auto na 140ku v centru města. Vyhodíte lehce neutrál a dojíždíte na křižovatku. Superb pozvolna, jelikož to při 110ti daleko za zádí mocné Hondy vzdal, dojíždí a sleduje dva reflexní nápisy na mém kufru: "Fuck of TDI" a "Nafta patří do kamen".

V6 není všechno...

Borec už radši vytáhnul okénko, ale přesto jde vidět i přes fólie značky Madico jeho "najednou" nevšímavý obličej. Největší trofej se ovšem teprve dostaví v podobě pěkného úsměvu roztomilé brunetky sedící na sedadle spolujezdce (tentokrát už je mi jasné, že jde o koketní úsměv). Opět skočí žlutá a vy jen zvolna řadíte jedničku, kterou vzápětí nahradí dvojka již ve 2000 ot/min,  nicméně  chlapec v Superbu opět zapíská kolama s hrozným pocitem, že jej porazil mladíček v šunce za 40inu ceny jeho (stále si neuvědomuje, že to auto ve skutečnosti není jeho a stejné příjmení v techničáku neznamená vlastnictví) auta. Přecejen jedinou nevýhodou vašeho úspěchu je, že váš miláček si při pekelné jízdě vzal 25l/100 a soupeřův koncern nejspíš nepřekročil ani 10l/100, což znamená pouze jedinou věc, že se náhle rozsvítila kontrolka hladového oka.

Jedno zklamání..:(

Tím co jsem právě napsal nejspíš pro mnohé popírám to, co jsem uvedl hned ze startu, že se tímto heslem neřídím. Je to ale pravda a zatím si stojím. Mohu to podložit tím, když mě posekal VW Golf GTD r.v. 03. Stal se prvním autem a zatím posledním (podotýkám, že s jakýmkoliv autem, s kterým jsem kdy závodil, mělo podobný výkon jako to mé, čili jsem si vědom, že na auta typu Audi S, BMW M vážně nemám), který mě připravil o mé prvenství. Musím ovšem uznat, že to bylo hodně bolestivé a nespal jsem z toho ještě dlouho...ale to už je jiné story.

A co z toho plyne?

Hovada za volantem vždycky byly a budou, tímto nechci říct, že jsem pirátem silnic, toto praktikuji pouze tehdy, když vím, že mě žádný přechod a zběsilý důchodce nečeká, je vesměs prázdná silnice a normální člověk za volantem Ochcávky mi tam nevjede. Snažím se jezdit "bezpečně", abych neohrozil nevinné, co s tím nemají nic společného.

Epilog

Většina z vás můj článek nepochopí, bude mě chtít umravňovat a nejspíš mi i nadávat, nicméně 90% ze všech řidičů si tohle zažila, takže dámy a pánové, těším se na vaše reakce.

S pozdravem, Sonny.)