Spánek před zkouškou
Celý rok čekáte na jeden den, který rozhodne o vaší další budoucnosti. Chtěli byste být na tento den vyspaní? Já taky. BOHUŽEL se mi nepoštěstilo. Den před příjimačkama na Ostravskou univerzitu jsem byla večer unavená, ale měla jsem ještě plány na večer, tak jsem si v osm řekla, že si půjdu na hoďku lehnout. Řekla jsem ségře, ať mě v devět vzbudí a šla spát. Ano, čekala jsem, že mě v devět probudí. Vzbudila jsem se SAMA a ve 2 ráno. Nalíčená, za večer nic neuděláno a hlavně jsem neměla nastavený budík na ráno. Však co, jenom bych se vzbudila v 11, a bylo by po zkouškách.
Příjemné setkání hned po ránu
Ráno jsem se se špatnou náladou dobelhala na zastávku. A koho nevidím. Společnou cestu se mnou měla má bývalá kámoška, která mi před týdnem napsala „Vše nejlepší k narozeninám, hodně štěstí, zdraví,...“, vzápětí si to ale asi rozmyslela a došla mi další sms: „Jsi dost bezcitná holka“. Vidím to na nějaký psychický problém, možná rozpolcená osobnost, nebo tak něco. Každopádně ji tímto zdravím.
Kde to vlastně mám dojít?
V tramvaji jsem si vytáhla pozvánku ke zkouškám, abych zjistila, kam přesně mám dojít. Ostravská má samozřejmě spoustu budov, věděla jsem o jedné. Podívala jsem se na přihlášku, … Čas konání: 10:00 (je 9:18, v pohodě stíhám), Místo konání: E301, E304, E307, E309. Hned mě napadlo, že to asi budou učebny (jsem inteligentní, já vím), která ale budova? Na přihlášce dále stálo: Rozmístění učeben viz druhá strana. Á, tak to je v pohodě. To najdu. Otočila jsem dopis a... ŠOK. Mapka? Proč je tu mapka? To nemám šanci najít. Totiž. Kdo mě zná, tak ví, že můj orientační smysl je absolutně nulový. Nejsem schopná vyjít z obchodu a dát se dobrou cestou. Natož se orientovat v prostoru podle mapy. Na mapce byly nějak rozházeny čtverečky s písmeny. Svým výjimečným intelektem jsem došla k závěru, že bych se měla dostat k čtverečku E (učebny E3..). Nevím jak, ale dostanu se tam.
Jsem velká holka, to najdu
Vystoupila jsem na elektře (kousek se vyskytovala ta jediná budova o které jsem věděla, že patří do komplexu OSU). Vytáhla jsem mobil. „Tondo, jdeš dneska na ty příjimačky na Ostravskou?“ „Kači, čau, jo jdu, proč?“ „Na které budově ji děláš?“ „Počkej podívám se.... Na ečku“. „Fajn, kde je ta budova? A kde jsi vůbec ty?“ „No já to dělám odpoledne, počkej podívám se na net a hned ti zavolám.“ Zlatý Tonda. Na střední jsem si ho moc nevšímala, ale jak je vidět, v nouzi poznáš přítele. (Tímto se omlouvám všem, kterým jsem se ozvala, jen když jsem něco potřebovala.) Ok, dojdu k té budově o které vím, kde je, podívám se na jaké ulici je a ZKUSÍM se zorientovat a dojít k mému ÉČKU. Jak už jsem ale řekla, má orientace v prostoru je katastrofální, a tak jsem nakonec došla úplně jinam, než jsem chtěla. Nevadí, řekla jsem si, a podívala jsem se na cedulku s adresou. NÁMĚSTÍ MSGRE. ŠRÁMKA. Podívala jsem se do mapky. Fajn, takže jsem... u budovy E! Pochválila jsem se, jak jsem šikovná, zavolala Tondovi a s hrdostí jsem mu sdělila, že jsem to našla sama.
Ufonci, tedy potenciální spolužáci
Před budovou E stálo spousta lidí. Mám tu stát s nimi, nebo jít dovnitř? Nejsem z těch, kteří jdou s davem, a tak jsem vzala za kliku, a vešla dovnitř. Najít učebnu nebyl žádný problém, řazení bylo podle abecedy a učebny byly viditelně značeny. Před učebnou E307 stálo už spousta lidí. Spousta divných lidí. Sorta by se dala popsat takto. U dveří natěšeně stála partička hubených lidí s hadrovýma taškama, batikovanýma hadrama a s hadrama na hlavách. Na jediné lavičce seděly tři kamarádky, pravděpodobně lesbičky. Dále tu stála jedna holka, která byla o 3 hlavy větší než já, a to už je při mých 175 cm síla. Jedna kočka se zimní čepkou. Dva synci, kteří pravděpodobně ještě nezaznamenali přítomnost šamponu na vlasy v nabídce drogérií. Takhle bych mohla pokračovat dál, ale sami víte, co se dá potkat na ulici. Nebylo příjemné představovat si, že by tito lidé byli mými spolužáky. Čekání na otevření učebny se táhlo. Ufonci (ostatní uchazeči o studium) si postupně sedali na zem. Já jsem vydržela hrdě stát. V deset konečně dorazil postarší profesor, přivítal nás na zkouškách a doprovodu (ano, zhruba 50% uchazečů přišlo buď s maminkou, nebo s tatínkem) řekl, že si své svěřence mají vyzvednout zhruba za hodinu. Ujistila jsem se, že jsem trefila katedru filozofie FF OSU a nejsem v mateřské škole a vstoupila jsem do učebny.
Samotná zkouška
Tam jsme ukázali občanky, podepsali nějaké papíry, sedli jsme si a pan profesor začal mluvit. Byl to klasický profesor, informace nám podával formou výkladu k žákům pomocné školy, ale já mu nedivím, ten pohled na nás musel být tragický. Mě samotné vrtalo hlavou o jakém „ÁNS SEŠITU“ pořád mluví. Pochopila jsem to zhruba za 10 minut, když se ke mně dostal papír s nadpisem „ANSWER SHEET“ (list na odpovědi), což je na příjimačkách na studium anglického jazyka a literatury pochopitelné. Otázky z gramatiky nebyly těžké, anglické reálie byly horší, těžko se vybírá A,B,C,D odpovědi z literárních autorů, jejiž jména jsem v životě neslyšela. Ale nevadí, díky této zkoušce vím, že má angličtina není špatná a že v Ostravě žije spousta podivných mladých lidí.
2012 ©