Minule jsem skončil u toho, jak jsem sebejistě šel sbalit kozatou servírku přímo k baru. Pod článkem jste sice hádali závěr, který podle Vás byl jasný, ale měli jste pravdu jen tak napůl. Takže jak to tedy vlastně bylo?
Došel jsem k tomu baru a na slečnu se neodolatelně usmál. Ona vzhlédla asi čekala na mou objednávku, protože se k ničemu neměla. Přednesl jsem si takovou krátkou řeč, ve které jsem obdivoval její precizní postavu, zkušenosti s podnosy a její krásné oči. Prostě klasická omáčka. Slečna vypadala potěšeně a drhla sklenice s o to větší vervou. Tak jsem se rozhodl, že trochu přitvrdím. Ono je totiž někdy lepší přijít s takovým návrhem dřív, než později, protože pak už může být slečna Vaším tlacháním unavená.
No, takže jsem jí, a snažil se, aby to znělo romanticky, navrhl, jestli by nechtěla, abych se jí zmocnil nahoře v jenom z pokojů. Opět jsem přihodil krásný úsměv a čekal jsem na kaldnou reakci, protože jsem předpokládal, že budu úspěšný. Bohužel jsem se poněkud zmýlil a já se opět přesvědčil, že ženské jsou prostě nevypočitatelné. Tahle aspoň neudělala scénu, ale jenom mi jednu vlepila. Ale za to pořádnou. Trochu jsem se zakymácel, aby měla pocit, že mě to fakt bolelo a odšoural jsem se zpět ke svému stolu.
Karel se tam svíjel smíchy a z očí mu skoro tekly slzy. Asi si myslel, že to vzdám a vykašlu se na to. Jenže jako to bývá, odmítnutí je ne vždycky definitivní věc a proto jsem začal přemýšlet, jak na ní jinak. Prostě jsem jí chtěl. Karel sice blekotal něco o tom, že nemám šanci a podobné nesmysly, které lidé bez šance na pěknou servírku obvykle říkají. Ale já jsem jiný, než ostatní. Já jsem prostě vítěz. Když něco dělám, dotahuji to do konce, nehledě na překážky. Takže prostě příště musím přijít s něčím lepším.
Zatímco jsme s Karlem pokračovali v konverzaci, vrhal jsem na servírku pohledy. Dělala, že si toho nevšímá, ale určitě to moc dobře věděla. Ženské jsou v tomhle naprosto průhledné. Tuhle se zohnou, jinde se postaví tak, že si z nich můžete prohlédnout to nejlepší a přitom se tváří, jako že to bylo náhodou a že to tak vůbec neplánovali. Ale mě takovéhle šaškování neoblbne. Bylo prostě vidět, že tím mým návrhem byla zaskočená a proto automaticky jednala, jak jednala. Přirozená reakce. Takže na tuhle musím slušně.
Asi po hodině jsem se zvedl a šel to zkusit znovu. Když jsem ke slečně servírce došel, ani nevypadala, že ji to otravuje. Asi si za tu dobu stihla prohlédnout naopak i mé kvality. Vysvětlil jsem jí, že jsem se choval jako blbec a omluvil to tím, že neznám zdejší mentalitu. Slečna vypadala pobaveně, protože tyhle kecy nejspíš slýchá často. Ale proto, že jsem se jí líbil, se se mnou dala do řeči. Bavili jsme se vcelku o nesmyslech Každopádně na konci té hodiny se už Karel dost nudil, tak jsem to musel urychlit. Řekl jsem jí na rovinu, že se mi moc líbí, že sem často nejezdím a že život je dost krátký na to, abychom chodili kolem horké kaše. Asi proto, že jsem to tentokrát myslel vážně, jsem ji přesvědčil. Vytratili jsme se o patro výš na pokoj a začala slast. Slečna byla neobyčejně šikovná a její tělo bylo přesně to, co od holky chci a potřebuji. Mám rád tyhle pružné holky, které vědí, co a jak. Není většího průseru, když holka jenom leží a čeká, až se do ní uděláte. Při sexu je nejlepší ten oheň a vášeň, který živíte předchozími zkušenostmi.
Po hodině plně kvalitního dovádění jsme se oblékli a sešli dolů. Slečna mrkla na kolegyni, která tu dobu musela lítat mezi hosty sama a začala se zase otáčet. Já jsem se na ní ještě jednou zakřenil a šel vzbudit Karla. Ještě pár hodin jsme klábosili, pak se rozloučili a šli. Ještě naposled jsem se otočil a prohlédl si tu boží krásu, která se mi dostala pod ruku. A poučení z tohoto zážitku? Rozhodně žít naplno a nebát se toho, co chceme a jít si za tím. A to platí o všem. O práci, o vztazích, o mladých pružných holkách, o názorech, prostě o všem. Nesrat v koutě a jít za tím, co chcete, o tom a jen o tom to je.
2012 ©