Vypadá to, že jsem uhodil hřebík přesně na hlavičku. Můj článek si za 2x kratší dobu přečetlo 2x víc lidí než poslední Radovanův.
Další článek bude pojednávat o idiotech, kteří neznají míru a po flašce alkoholu jsou hrozně silní. Určitě to sami znáte někdy jste to snad viděli, abych nemusel dodávat tabulky a výpočty a miliony příkladů. Místo toho přihodím jeden příběh, který se stal nědávno.
Mělo to být normální posezení s přáteli, kde se trochu popije, pokecá, proberou se nedůležité věci, no prostě se vypustí pára po celé týdnu. Po pár hodinách strávených v podniku se začalo u některých hostů projevovat cosi, co by se mohlo jmenovat „enormní nárůst ega vlivem chlastu“ a parta mládežníků začala nejdříve pokřikovat na servírky a potom na všechny okolo. Tyhle kluby mají obvykle vyhazovače, takže ten se šel o problém postarat.
Mladíci vypadali, že moc nepochopili, co po nich chce. Očividně už jejich mozky nezvládli ani tak primitivní funkce jako pochopit jednoduchý příkaz: Vypadnout. Takže se začali hádat s vyhazovačem, ač ten vypadal, že by je levou zadní složil všechny na hromadu. Za okamžik zvýšil hlas i vyhazovač a chytnul jednoho ožralu za ruku, aby mu naznačil, že skutečně mají odejít. Ostatní lidé se otáčeli, smáli se nebo vraštěli čela. A protože už byli slyšet přes celou hospodu, přišel ke stolu i další dvě gorily. Bylo to asi tři proti šesti. Tři nabouchané gorily proti šesti nacamraným kokůtkům.
Když se dostavil i třetí pan gorila, šestice usoudila, že je to správný počet pro bitku. Jako jeden muž (značně nejistě a trhaně) se zvedli a dali okusit pánům vyhazovačům něco bojového umění. Ti je velice rychle profackovali a každý chytl dva mládežníky a vynesl je ven před klub. Tím by to zdánlivě mohlo skončit a mohla by to být jen další z mnoha malých příhod při pokecu s kamarády. Ale má to ještě pokračování.
Asi za půl hodiny jsme se zvedli a chtěli jsme se jen tak couvnout městem, abychom trochu vyčuchli a šli na 
čerstvý vzduch. A koho jsme to nepotkali. „Naše šestice“ se mezitím doplazila na náměstí, kam jsme došli i my. Asi měli pochroumaná ega, takže likvidovali lavičky a snažili se povalit lampu. Protože my známe míru a nejsme debílci, co se chlastem umí jen zlít do němoty, tak jsme za nimi zašli. Ne že bych byl nějaký moralista, nebo intelektuál, ale prostě se mi nelíbí ,když někdo jen tak z rozmaru demoluje zařízení města ve kterém bydlím.
Po hlášce, že „Je to snad vaše, že to tady likvidujete?“ se šestice semkla a měřili nás pohledy. Jeden z nich začal: „Ne vole a co je ti vůbec do toho?!“ Ostatní se přidali souhlasným mručením a někdo ukázal výhružně pěst. Ono je vlastně k smíchu, že tihle lidé jsou ve skutečnosti slaboši, kteří by si sami na nikoho netroufli. Ale když jsou ve skupině a ožralí, mají síly na rozdávání. Nás bylo sice stejně, ale jejich tělesná konstrukce jim nenahrávala. Takže na ně stačilo trochu udělat bububu a odkráčeli pryč.
Nemám tyhle lidi rád. Jo, neznám je a nevím, jací jsou ve skutečnosti. Ale ani to vědět nechci. Ať se každý ožírá jak libo, ale ať přitom neobtěžuje ostatní nebo dokonce neničí cizí věci. Výmluva že je někdo mladej, to neberu, už dítě ví, co se smí a co ne. A předtím, než někdo napíšete, že takoví lidé nejsou si dejte facku, protože moc dobře víte, že takových je dost.
A jaký je Váš názor na tyhle lidi? Taky se rádi ožíráte tak, že nevíte co děláte, nebo pijete s mírou?
Tak za prvé dávate prostor na webu zdarma-to že vaše blogy zdarma jsou doslova prošpikovány Vašimi trapnými nevkusnými reklamami je v celku vaše věc a vaše vizitka? 
2012 ©