Kůzlomil na scéně

Nazdar zrůdičky. Po všech těch dětech, co sem píšou, jsem si řekl, že byste možná chtěli slyšet nějaké historky od dospělého a vyspělého člověka. Abych se v krátkosti představil. Je mi lehce přes třicet, čili v nejlepším věku. Dělám top managera v jedné nadnárodní firmě a troufám si tvrdit, že jsem jeden z nejlepších v republice. Beru pravděpodobně za měsíc tolik, kolik vy všichni tady dohromady a přesto jsem se rozhodl, že se s Vámi sem tam podělím o nějaké ty radosti života na vysoké noze. 

S panem Kalužou (a ostatně mnoha dalšími muži) sdílíme zájem o mladá kůzlata. Možná to pro někoho je ošklivé slovo, které používá jeden programátor, který je po internetu všeobecně známý a dokonce si myslí, že vytvořil nějaký kult osobnosti. Inu, nechme ho přitom. Důležité je, že pokud jste skutečně sebevědomý muž, dobře vypadáte a umíte se chovat, slečny Vás prostě budou žrát. Ale zase se nesmíte chovat jako mistři světa, protože tohle dost holek odradí, což si dost „normálních“ lidí neuvědomuje. Je prostě nutný si najít ten zlatý střed, kdy dáte najevo svoje postavení, ale přitom ze sebe neděláte úplného kreténa, který mává před sebou eurama. Ale o tom až jindy.

Nebudu Vám zde předkládat svůj životopis, od toho tu máte ten Radovanův, můj je sice dost jiný, ale zhruba by se také dalo říct  „od socky k boháči“. Pokud se divíte, proč člověk jako já ztrácí čas psaním článků na takový blog, odpověď je prostá. Jsem v jádru duše exhibicionista a jsem rád, když se o mě mluví. To je vše. Takže si prostě sem tam ten čas vyšetřím, pokud budu mít zrovna chvilku. Naštěstí pro Vás, protože možná pochytíte něco užitečného do života.  

A proč budu přispívat zrovna semhle a nezaložím si svůj vlastní web? Důvodů je několik. Co jsem tak za ty dva měsíce, co sem nakouknu vypozoroval je, že čtenáři tohoto plátku chtějí bulvární příběhy o píchání kůzlat a utrácení peněz. V obou ohledech mám velmi bohaté zkušenosti, o které se milerád podělím. Navíc, jak jsem zjistil, je extrémně jednoduché a rychlé sem uveřejňovat články a to tak, že to pochopí i dement s učilištěm, natož pak vrcholový manager. A také pak bude určitě zábavné pozorovat hemžení okolo článku a číst si komentáře. Vždycky mě bavily reakce okolí na to, co dělám a proto se fakt těším, jak to dopadne. 

Tady je to úplně něco jiného. Nikdo nevíte kdo jsem, takže nejste nijak ovlivnění. Tohle je prostě problém v komunikaci v práci, například mezi firmami. Se spoustou klientů už jsme jednali a oni mě prostě znají, takže vědí, že ode mě je možné čekat profesionální jednání a stoprocentně odvedenou práci. Ale psát o přímo o sobě je něco…pro mě naprosto nového. Takže aspoň nebudete mít zkreslenou představu a seznámíte se se mnou skrze tyhle články. Zábavné. 

Už jsem toho napsal poměrně dost, na úvod by to stačilo. S každým dalším článkem se dozvíte něco víc o tom, jak si žije člověk jako já a samozřejmě se budu těšit na veškeré dotazy, ovšem nemůžu samozřejmě prozradit žádná konkrétní osobní nebo firemní data. 
Takže nazdar a příště víte, kde se dočíst víc.