Růže

Červená růže leží tady sama, schne a mlčí.
Snad vzpomíná, jak byla ještě dáma a její srdce vrčí.
Nebezpečné trny pomalu padají k zemi
a ona se stává tak křehkou, bezmocnou.
Pouhý jeden špatný dotyk, nešetrný,
začal provázet ji tmou.

Květní lístky obarvené krví roní slzy, schnou.
Ví, že nevezme si nikdo růži smutnou, ošklivou.

Ještě včera byla krásná, voňavá a svá.
Ale kdos ji shodil na zem, je mokrá, umírá.
Nikdo si ji nevšímá, leží samotná,
avšak má veliké štěstí, procházím tam já.

Beru růži domů a stává se mou,
věším si ji na okno, smutnou, ošklivou.
Však pro mě je krásná, nejhezčí, co znám,
a proto i když uschla, stále na okně ji mám.