Chvíli jsem váhala o čem napsat, jelikož je to zde můj symbolický první článek. Nakonec jsem se rozhodla podělit se s vámi o můj pohled na obyčejné každodenní setkání.
Každý den se setkáváme s obrovským množstvím nových informací a lidí, většinu těchto lidí ignorujeme, nepoznáme a ani poznat nemůžeme. Asi by se těžko navazoval vztah s lidmi čekajícími na autobus a možná byste na tuto zkušenost vzpomínali z psychiatrické léčebny. Ale stačí jeden moment, jedna myšlenka, jeden člověk, jedno setkání a váš život už nikdy nebude, jako dříve v pozitivním, nebo negativním dopadu.
Fatalismus, nebo tvrdá práce?
Nikdy jsem na osud nevěřila. Ač nerada, ale musím uznat, že slogan ,,život je jen náhoda“ není úplně bez pravdy. Když se ohlédnu za svým poměrně krátkým, ale pestrým životem. Uvědomím si, že mé největší životní body, prožitky a úspěchy, nebyly dány tvrdou prací, ale spíše objevením se nové cesty v době, kdy jsem se domnívala, že žádná už není. Na druhou stranu jsem si vždycky šla za svými sny na 200% a nikdy nic nevzdala, což asi taky hraje nemalou roli.
První setkání:
Když uvidíme člověka prvně, poznáme téměř okamžitě, jestli je nám sympatický. Za pár chvil a slov už víme, jak na nás dotyčný působí. Vytvoříme si na něj určitý pohled, většinou podle charakterového rysu, který nás na něm upoutá. Pokud se s tímto člověkem setkáváme a poznáváme dál, postupně zanedbáváme naše první poznatky, až na ně zapomene úplně. Což je paradox, jelikož pokud náš první pohled není vytvořen třeba i nevědomím vnímáním osoby na základě předsudku, je odhad zpravidla správný.
Chybné odhadnutí člověka nemusí ublížit jen jemu. Jak víte, že to právě on nebyl nejlepší podřízený, životní partner, nebo kamarád, co vás podrží ve chvíli, kdy vás jiní odepíší? Já osobně se snažím zbavit předsudků vůči lidem a světu všeobecně, snažím se mít svůj názor a ne jen veřejné mínění a hodnoty společnosti. Jelikož stejně tak, jako neprávem vynesete soud nad někým, se může stát, že s vámi jednou naloží někdo úplně stejně.
Má rada?
Nenechte si nikdy nikým vzít individualitu, sebedůvěru a optimismus. Díky tomu bude život radost a vy budete kráčet plní sil vstříc další životní etapou s hrdostí. Kolik lidí může říci, že zemřeli s pocitem šťastně prožitého života, a že nebyl zbytečný? Staňte se jedním z nich…
Závěrem:
Bych vás ráda vyzvala, podělte se v komentářích o své zážitky ze setkání.
Jak jste poznali vašeho životního partnera?
Jaké bylo vaše nejzvláštnější setkání? A s kým.
Díky za obdiv, ale myslím, že Radovanovi tentokrát nenáleží, mohu tě ubezpečit, že nejsem muž. Ale pobavil jsi mě, slibuji, že pokud se můj článek bude líbit, možná se o mě v budoucnu dočteš něco více a nebudeš mi brát mou identitu 
2012 ©