Vztahy...To je stále řešené téma. Vztahy myslím tím ty mezi lidské se řešily, řeší se a asi vždycky řešit budou… Dnes se zaměřím na vztah muže a ženy, budu čerpat hlavně z vlastní zkušenosti, z vyprávění kamarádů. Předem, než tu zase někdo bude psát, že to jsou názory nevyzrále, tak chci upozornit, že jsem docela malé kvítko. Dělat ve vztazích kompromisy?? Co myslíte??
Já osobně si myslím, že život je plný kompromisů…Neříkám, že je to dobré, ale je to tak. Slyšela jsem názory, že ve vztahu se kompromisy dělat musí, že soužití dvou lidí je hlavně o kompromisech, ale také jsem slyšela názory: ,,Já kompromisy dělat nebudu a raději budu sám/a, než být s někým, na němž mi vadí třeba to, že je z neúplné nebo špatně fungující rodiny, že mi dělá žárlivé scény, že se mi na něm nelibí to nebo ono…" Myslím, že každý by měl hlavně začít sám u sebe a uvědomit si, že člověk nehysterčí zbytečně a je docela možné, že děláme věci, které by milující člověk neudělal….Ale pokud děláme vše podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, tak by měl ten člověk spíše zklidnit hormon.
Já se tedy přikláním k té první variantě a ve vztahu si myslím, že kompromisy se občas dělat musí. Ne ve všem, ale některé věci bychom akceptovat měli. Hlavně u trvalých vztahů je to hodně o kompromisech. Ze začátku je tu totiž velká láska, zamilovanost a člověk má na očích růžové brýle. Po nějakém čase, jak z nás ta euforie z něčeho nového, neznámého a skvělého opadne, zjišťujeme, že ten člověk není zas tak dokonalý a že má plno chyb a teď se teprve ukáže jestli ho doopravdy milujeme. Pokud ano, některé jeho vlastnosti (chyby), které by nás na jiných lidech obtěžovaly zkousneme a milujeme toho člověka takového, jaký je. Myslím, že láska není o tom být s někým a chtít ho změnit k obrazu svému, ale tolerovat ho a brát takového jaký je, protože když někoho měníme (pokud není vyloženě zlý), tak je to spíš sobeckost. Neříkám, že když si nabalíte nějakého masového vraha, tak že když ho chcete změnit a přesvědčit ho, že zabíjet lidi není dobré, že jste sobečtí nebo když sukničkáře chcete přesvědčit, že by měl být věrny, tak taky se o sobeckost nejedná. No možná trošku, chcete mít jistotu, že ten člověk vás miluje, ale to ke vztahu patří. Jistota, že ta milovaná osoba tu pro vás bude, když budete potřebovat a že vás vždycky podpoří a podrží nad vodou.
Je pravda, že v dnešní době je velice těžké si najít člověka, který by byl zábavný, měli bychom si sním co říct, byl by nám oporou ve všech krušných chvilkách a i naopak sdílel s námi štěstí z úspěchu. Na druhou stranu, život je příliš krátký a dělat kompromisy i v tom, že jsme s někým jenom proto, že nás miluje a my k němu nic necítíme je hloupost a ubližujeme tím jemu, neboť mu nedáváme lásku, kterou si zaslouží, ale i sobě tím upíráme nárok na štěstí. A proto buďte s milovaným člověkem, dávejte mu lásku najevo každým svým pohybem, pohledem a říkejte, že ho máte rádi. Vám to neublíží a jeho to potěší.
Tento článek je hlavně má úvaha, tak klidně kritizujte, ale určitě připište i vaši zkušenost a názor!!! Protože hlavně proto jsem to napsala.
2012 ©