Stále chodím ještě do školy, ve které mám velkou škálu předmětů. Jeden z nich je i občanská výchova, ve které se učíme nejrůznější věci z oblasti psychologie, filozofie a i z jiných oborů. Jednoho dne nastala látka s názvem: ,,Mylná svoboda volby“. Učitel nám vysvětloval, co to je a probíraly jsme tohle učivo, jako každé jiné. Dozvěděla jsem se, že milná svoboda volby se dělí na anarchii a fatalismus. Následně mi bylo řečeno, že věřit v osud neboli ve fatalismus je blbost. Proč?
Fatalismus
Nejsem si jistá, jestli všichni tento pojem znáte. Fatalismus je světonázorová pozice považující všechny události i lidské činy za důsledek nevyhnutelného předurčení, které zcela vylučuje jak svobodnou vůli, tak nahodilost. V praxi to znamená to, že vše je předem dané, a proto se člověk ani sám nerozhoduje.
Částečný fatalismus
Nejsem příznivcem této teorie, protože dle mého názoru má každý právo na svobodu volby. Ale co když je opravdu náš život naplánovaný? Má pak cenu zlepšovat se v něčem, když je předem dané, jak dopadneme? Má vůbec cenu studovat, když je předem předurčeno, že tu Nobelovou cenu stejně dostanete? Takto myslí lidé, kteří jsou extrémním případem fatalismu.
Existuje však mnoho lidí, kteří si myslí, že náš život je ovlivňován nějakou vyšší mocí, nějakým osudem. Tito lidé si myslí, že až nastane jejich čas, tak to prostě přijde a nic se na tom nepůjde změnit. Nemůžeme však o těchto lidech říci, že jsou fatalisti, jelikož na sobě pracují, nenechávají všechno na osudu, ale snaží se svůj život ovlivnit. Dalo by se mluvit tedy o částečném fatalismu.
Proč lidé věří v osud?
Mnoho lidí, kteří se obrátili na tuto víru, zažili něco špatného a přežili to. Mohu sama sebe uvést jako příklad. Všichni si jistě pamatujete na vlakové neštěstí ve Studénce, které se stalo o prázdninách v roce 2008. V ten samý den jsem s kamarády jela do Liberce, chtěli jsme navštívit aquapark a prohlédnout si město. Měli jsme zařízené ubytování a rozplánovaný rozvrh, co chceme vše stihnout. V původním plánu jsme měli odjet v 10 hodin dopoledne z Ostravy. Řídit se přesně podle plánu, tak tento první bod by se nám stal i posledním, protože bychom nastoupili do vlaku, na který se zřítil most ve Studénce. Proč se tak nestalo? Do vlaku jsme nenastoupili, jelikož já si den předtím vymyslela, že chci jít v Liberci do ZOO a tudíž musíme jet dříve, v 8 hodin ráno. Mým kamarádům se to samozřejmě nelíbilo, museli by vstávat, a tudíž můj názor zavrhnuli. Já na svém však trvala a řekla jsem, že pojedu sama ráno. Tím jsem je nakonec přesvědčila, abychom jeli v 8 hodin ráno. Byla to má tvrdohlavost nebo osud, co nám zabránilo nastoupit do toho vlaku?
Mnoho lidí se takto vyhnulo nějaké katastrofě nebo přežili nějakou těžkou nehodu, kde nebyla skoro žádná šance na přežití. A také mnoho z těchto lidí říká, že je ochránila nějaká nadpřirozená síla. Někteří začnou vyznávat nějakého boha, jiní věří na anděly strážné a jiní zase na osud. Nemohly by však všechny tyto nadpřirozené jevy být to samé? Být to něco, co nás ochrání před něčím zlým, protože ještě nepřišla naše chvíle? Já v tuto ideu věřím.
Pocity
Mnoho z vás si neumí představit, jaký cítíte pocit, když uslyšíte ve zprávách nebo si přečtete na internetu, že jste měli sedět ve vlaku, na který spadl most, že jste zmeškali letadlo, které spadlo, že jste nebyli v klubu, ve kterém se střílelo. Mnoho lidí si tuto situaci umí zase vybavit moc dobře, protože ji zažili. Cítíte v sobě velkou úlevu a zároveň napětí, které vám pokládá spousty otázek. Měl jsem být mezi těmi mrtvými? Dokázal bych pomoci jiným, anebo bych zpanikařil? Kdyby potřebovali pomoci dva lidé, kterému bych dal přednost? A co když mezi těma dvěma by byl můj přítel? Mnoho těchto otázek zodpovíte, až se dostanete do takové situace. Znám spousty lidí, kteří mají nějaké zdravotnické kurzy, a vím, že někteří z nich, když se dostali do situace, kdy mají pomoci, tak zpanikařili. Nedokázali se pohnout, byli v šoku. Jiní lidé, kteří žádné kurzy nemají, tak pomoci dokázali a vycházeli například jen z toho, že se dívali na Pohotovost nebo Dr. House.
Je tahle pomoc také jen osud? Zkoprněl člověk schválně, aby se naplnil osud toho, kterému měl pomoci? Můžeme si klást mnoho těchto otázek a pravděpodobně na ně nikdy nedostaneme odpověď, je to jen o tom, v co věříme.
2012 ©