Extrémismus

V následující sérii článků se budu zabývat problematikou extremismu. Ráda bych totiž objasnila činnosti těchto skupin. Mnozí příslušníci, kteří se řadí do skupin, jež jsou považovány širokou veřejností za něco, co je třeba ze společnosti odstranit, bývají často mnohem lepšími lidmi, než mnozí z těch, kdo je odsuzují. Lidé mívají často problém pochopit to, že stejně tak jako v běžné skupině lidí (např. v zaměstnání, ve škole apod. ), existují osoby, jejichž názory mohou být dobré, tak osoby s názory špatnými, tak i v skupinách extremistických existují jedinci, jejichž chování a názory nejsou pro společnost nikterak škodlivé, tak jedinci, jejichž projevy vzpoury, mohou být velmi nebezpečné.

Nutno však podotknout, že existují skupiny, ve kterých by se jedinci s málo radikálními názory jenom těžko prosadili. Jsou to totiž skupiny, jejichž idejí je bořit, ničit, vzbouřit se proti všem dnes fungujícím konvencím, postavit něco nového, jiného, snad lepšího. Chtějí prosadit nový řád, který dokáže společnosti udat jiný směr. Svých idejí se nechtějí vzdát a hodlají je prosazovat jakýmkoli způsobem, byť protiprávním. Činnosti těchto opravdu extrémistických skupin pak mají za následek, že společnost řadí veškeré příslušníky jakéhokoli z extrémistického hnutí „do jednoho pytle“,aniž by se hlouběji zamýšleli nad tím, zda se právě setkali s opravdovým „vývrhelem společnosti“, nebo s někým, jehož názory jsou jenom poněkud svérázné.

Mým cílem samozřejmě není obhajovat tyto skupiny ani jednotlivce, jež se k těmto skupinám přiřazují. Jen chci poukázat na to, že existují mezi těmito lidmi rozdíly, kterých si je třeba všímat, chceme-li si vytvořit správný názor na každého z těchto příslušníků, kteří věří svému zaměření. Je otázkou, proč jsou někteří extremisti extrémnější než jiní.

Proč se sobě podobají a proč se vlastně řadí mezi extrémisty, když v porovnání s jinými skutečnými extrémisty tak extrémní nejsou? Je to zřejmě dáno dlouhodobým historickým vývojem, kdy se z původních, ne tolik extrémních hnutí, vykrystalizovaly skupiny, jejichž názory se buď ztotožňovaly s přesvědčením zakladatelů těchto hnutí, nebo naopak jejich názory s prvotními idejemi těchto hnutí neměly příliš společného, protože se nechaly ovlivnit idejemi jiných skupin, a tím pádem vznikaly hnutí nová.

Možná je to dáno také tím, že lidé – extrémisté – jako takoví neexistují. Extrémistické jsou pouze některé projevy chování, pro členy extrémistických skupin typické. Proto bych ráda tyto hnutí postupně charakterizovala a objasnila jaké jsou jejich ideje a cíle.

Jelikož téma týkající se extrémismu je opravdu rozsáhlé, rozdělíme si jej na několik částí. V následujícím článku si podrobněji rozeberem toliko kontroverzní hnutí skinheads .V dalším článku se podíváme na neméně diskutované anarchisty .