Den blbec

Nedávno mě potkal Den blbec. Všichni jistě znáte dny, kdy se vám nic nedaří, každý vám jen nadává a pod rukama se vám hroutí vše, co jste do nich vzali. Rozhodla jsem se, že vám popíšu ten svůj.

Co to je?

Předtím, než jsem se však dala do psaní mým krásným stylem psacím, tak jsem se podívala, jestli Google taky zná Den blbec. Našla jsem celou škálu příběhů, které popisují chvíle a dny lidí, které nebyly příliš dobré. Nejvíce mě však zaujala stránka, na které autor popisuje, jak zjišťoval, co to ten Den blbec je.

Tak tedy cituji: Den Blbec je takový den, který se v mnohém člověku podobá. Je to den s velmi malým ŠQ [eš kvé]. Chvíli jsem přemýšlel, co to jen může znamenat, až mi vysvětlující vysvětlivka pod čarou vysvětlila, že vysvětlení je stejně snadné, jako vysvětlit, proč vysvětlivky nedokážou nic vysvětlit. Tomuto vysvětlení jsem příliš neporozuměl a musel jsem se tedy podívat do druhé knihy, která byla o něco tlustší a nesla název Vše vysvětlující Velká Kniha Vysvětlených Vysvětlujících Vysvětlivek. Tam jsem našel vysvětlení, že vysvětlivka, která nic nevysvětluje a je v knize, která by měla něco vysvětlit, má obvykle vysvětlení o dvacet sedm a půl strany dále. Vrátil jsem se tedy zpět ke knize, ve které vysvětlovali pojem Den Blbec jako normálních 24 hodin, které však mají velmi malé ŠQ. Nalistoval jsem tedy požadovanou stranu a zjistil, že ŠQ znamená Šťastlivý Kvocient.

Zbytek článku naleznete na: http://www.postreh.com/phprs/view.php?cisloclanku=2005120101

Můj den blbec

Jak již bylo zmíněno, tak i mě potkává dny kdy mé ŠQ je zcela nulové. Měla jsem spousty dnů, kdy se mi nic nedařilo, ale nedávno mi můj ŠQ zamával a utekl.

Den začal jako každý jiný, byl pátek a já musela, jako pořádný školáček jít do školy. Ano, naše školství se nám snaží do hlavy dát, co nejvíce informací, a proto v některé dny ve škole začínáme už v 7 hodin ráno. Ráno jsem vstala v 5:00, dokonce i na čas, provedla jsem ranní hygienu a začala něco dělat, se svým vzhledem. Jsem samozřejmě krásná i po ránu, ale to je jen důsledek mého velkého sebevědomí. Jsem si ale vědoma, že nemusím děsit k smrti ostatní lidi, které potkám venku na ulici. Takže jsem vytáhla šminky (malovátka) a začala pracovat na svém druhém obličeji, který se mi nakonec krásně povedl. Uklidila jsem všechno nádobíčko a zavřela dveře od koupelny. „Křach!!“ Uslyšela jsem, jakmile má ruka pustila kliku. Se strachem, co se stalo, jsem dveře otevřela. Na zemi ležely dvířka od skřínky a má taštička se šminkami. Do teď mi není zcela jasné, jak mohla dvířka vypadnout z pantů. Dvířka jsem nasadila zpět a začala jsem sbírat zkrášlovadla, když najednou mezi nimi rozbité zrcátko. Nejsem moc pověrčivá, tak jsem si z toho nic nedělala a začala uklízet střepy. To by nebyl den blbec, kdybych se samozřejmě nepořezala. Uklízení a pečování o mou ránu zabralo dost času. Vyběhla jsem z bytu, zapomněla zamknout a běžela na zastávku, kde mi před nosem ujela tramvaj. Bydlím na konečné, ze které vyjíždějí dvě tramvaje, první je 11, druhá 13 a většinou jezdí v tomto pořadí. Já, když jsem doběhla na zastávku, tak mi tramvaj ujela před nosem, myslela jsem si, že odjíždí 11 a tudíž jsem se vydala na jinou tramvaj pěšky. Omyl! Výjimečně jela 13 před 11 a mě nenapadlo se podívat, co ujelo a ani mě nenapadlo počkat na tu druhou tramvaj, prostě jsem šla pěšky. Takže o pár minut později kolem mě projela 11 a já se proklínala do všech pekel.

Nakonec jsem do školy dorazila a jen o 15 minut později. Sedla jsem si do lavice a přespávala první hodiny. Někdy třetí hodinu jsme měli češtinu, zrovna recitaci básní. Báseň jsem uměla i pozpátku a recitace mi nikdy nedělala problémy. Pár mých spolužáků krásně odrecitovalo a já přišla na řadu. Nadechla jsem se a najednou všechno bylo pryč. Nemohla jsem si vzpomenout ani, kdo báseň napsal. Tato skutečnost mě výrazně znervóznila a já začala koktat úryvky, na které jsem si zrovna vzpomněla, samozřejmě špatně. Zhruba po pěti minutách snažení jsem to vzdala, obrátila se na učitelku a řekla: ,,Tak 5 lepší, to už nebude, mám okno.“ Paní učitelka však byla shovívavá a mou snahu ocenila známkou 3. Zde se projevil trochu můj ŠQ.

Nastala další hodina – technologické procesy. Většinou předmět, ve kterém se jen probírá. V ten den, v ten blbý den, si naše milá paní učitelka usmyslela, že by nebylo špatné napsat si písemku. Ou, nebyla jsem zrovna skvěle připravená. Papír jsem odevzdávala téměř prázdný. V této chvíli mi mé ŠQ ukázalo svůj prostředníček a uteklo neznámo kam, takže mé výsledné hodnocení z písemky: Dostatečné.

Každou chvíli jsem si říkala, že je pátek, že za chvíli půjdu domů a bude všechno lepší. Trochu jsem se však zmýlila. Předtím, než mi skončilo vyučování, tak jsem si napsala jednu písemku a ještě jednou šla k tabuli, naštěstí už s lepším úspěchem. Konečně! Odzvonilo a já se vydala z prvního patra ke dveřím a domů. Bohužel při scházení schodů jsem nějak neodhadla jejich počet a poslední schod nějak přehlédla. Následek byl takový, že jsem se svíjela na zemi bolestí nad podvrtnutým kotníkem, jak později konstatoval lékař v nemocnici. Aspoň že přítel mi byl v tu chvíli oporou a odvezl mě s ortézou domů.

Blížila se 5 hodin večer a já se připravovala na hokej. Hrály mé milované Vítkovice. Opět s přítelovou pomocí jsem se dobelhala do auta a jela. Hokej byl fajn, ale Vítek prohrál. Mno škoda si říkám, tak jdeme domů. Jelikož jsem měla nohu v ortéze a celý zápas v jedné poloze, tak jsem jí přestala trochu cítit. Zapomněla jsem na svůj akrobatický kousek na schodech a normálně jako se zdravou nohou jsem vstala ze sedačky. Následné „Křup“ mi naznačilo, že to nebyl příliš dobrý nápad. Kotník najednou začal bolet více než dříve a mě do auta nakonec nesli v náruči.

Ponaučení

Odnesla jsem si z tohoto dne ponaučení. Pořádně se dívat, která tramvaj kolem mě jede. Při recitaci být klidná a soustředěná. Více se učit i do málo potřebných předmětů a nakonec se naučit počítat schody či si pamatovat to, že jsem z nějakých spadla.

Občas se stane, že váš den nevychází, jak byste chtěli, ale jako útěchou vám může být to, že ten den přece jen skončí a zítra to snad bude lepší. Snažte se tyto dny brát s nadhledem a s trochou vtipu, určitě je pak lépe zvládnete.

Jsem zvědavá

Jaký byl váš nejhorší Den blbec? Jak tyto dny řešíte? Myslíte, že něco ovlivňuje náš ŠQ?