Anarchismus

V článku zabývajícím se extrémismem jsem slíbila, že poté, co rozeberu hnutí skinheads , věnuju pár slov také anarchistům. Opět se budu zaměřovat na prapůvodní anarchistické hnutí, z něhož se vyvinul anarchismus tak, jak jej známe dnes. Nechci psát o 14ti letých pseudoanarchistech, kteří na každou zeď kreslí áčko v kolečku a jejich životním heslem je: punx not dead. Zajímají mě anarchisté, kteří berou anarchismus jako svůj životní styl. Idei anarchismu věří a jsou rozhodnutí jít za svým, i když pravěpodobnost, že svoje myšlenky prosadí, je mizivá.

Anarchismus bývá často nazýván politickou ideologií bez ideologie. Může to znít poněkud absurdně, avšak pokud se budeme snažit pochopit, co je podstatou pravého anarchismu, možná dojdeme k závěru, že tvrdit to, že je anarchismus ideologií bez ideologie, tak absurdní není.

Ideje a cíle

Často se tvrdí, že anarchismus je sice hezká myšlenka, ale naprostá utopie, která nemůže být nikdy uskutečněna. Všude spousta anarchistické teorie, ale prý žádný příklad opravdu fungující anarchistické společnosti. Pravda? Možná. K tomu, aby anarchistická myšlenka mohla být uvedena v praxi, bylo by potřeba, aby lidé měli natolik silnou vůli, aby se dokázali chovat spořádaně i bez zásahu „vyšší moci“ jako je stát či právo. Vzhledem k tomu, že většina lidí se tak nechová, existence státu nemohla být potlačena a tam, kde je stát, není anarchie, tudíž anarchie v praxi de facto neexistuje. Když bychom se ale podívali na to, jak fungují některé anarchistické spolky, kde lidé dokážou udržet řád, aniž by byl nějaký psaný řád, zákon, jimž by se měli řídit, zjistíme, že myšlenka anarchismu v praxi fungovat může. Podstatné jsou totiž principy, podle nichž lidé žijí, pracují, sdružují se a rozhodují.

Jistě nebude na škodu, si tyto principy, které jsou deklarovány snad v každém anarchistickém manifestu, zopakovat:

o
Anarchismus vychází z přesvědčení, že zápas za svobodu se zastavil v půli cesty. Uskutečnil se pouze v některých směrech. Proto je třeba dál bojovat. Stát a právo jsou považovány za úhlavního nepřítele svobody, a to proto, že režim práva a státu (tedy režim nesvobody) lidi kazí, oslabuje jejich vlohy a činí je nešťastnými – pokud by se mohli samostatně uplatňovat a vyvíjet, byli by dobří, iniciativnější a šťastnější.

o Kromě státu a práva anarchismus popírá také oprávněnost dalších autorit, jako je Bůh, církev, tradice, vědecká a mravní dogmata. Anarchisté touží po absolutní svobodě.

o Těžiště anarchismu se nachází v politice. Politice čistě negativní, bořivé, vyčerpávající, ničivé, se snahou o odstranění práva a státu. Přesto, že hlavním opěrným bodem anarchismu, jak už bylo zmíněno, je odpor ke státu a právu, anarchismus nepopírá, že v dřívějších dobách měly stát a právo velkou civilizační funkci. Je však přesvědčen, že dnes je člověk natolik rozumově vyspělý, civilizovaný, kulturní a vědecky zaměřený, že již uzrál k tomu, aby se rozhodoval sám a svobodně.

o Pravý anarchista je přesvědčeným individualistou. Mimo jedince není žádné jiné moci, jež by mohla ve společnosti cokoli uplatňovat. Tento individualismus tlačí anarchisty do prudké opozice proti marxismu, který stavěl společnost nad člověka. Přesto nám však několik příkladů naznačuje, že někteří anarchisté v tak silné opozici nebyli (viz anarchosyndykalismus, či anarchokomunismus).

o Anarchisté jsou přesvědčeni, že pokud si člověk činí nároky na svou vlastní svobodu, musí ji přiznat taky druhým a zacházet s nimi jako se sobě rovnými, protože bez uznání rovnosti se svoboda mění v křivdu a útlak, což je pravý opak toho, po čem anarchisté touží.

o Anarchistická společnost neusiluje o stav chaosu, ale řád, který ovšem není určován shora jakýmisi autoritami nýbrž zdola – svobodným rozhodnutím jednotlivců a jejich dohodou.

o Anarchisté jsou antimilitaristé. Žádají potlačení stálého vojska. Společnost se přece obejde bez armád, které v případě potřeby mohou být nahrazeny spontánním pozdvižením lidu.

o
Objeví-li se ve společnosti zločinec, neexistuje právo na jeho potrestání, existuje jen právo bránit se proti útočníkovi. Trest pro zločince je nahrazen lidským zacházením s delikventem, jež ho vychová.

o Snaha o osvobození by ale neměla vést k úniku, k virtuální realitě, k vytváření si izolovaných světů, ve kterých se budeme cítit svobodně, ale ve světě skuečném budeme nadále ovládání a vykořisťováni. K dosažení cílů je třeba revoluce. Bez revolučního vědomí by takovéto svobodné "životní styly" byly jen tlacháním o svobodě a rebelií, která vlastně žádnou rebelií není.

Směry

Teď jsme si charakterizovali anarchismus jako takový. Jeho prapůvodní ideu, jíž se „praví“ anarchisté snad dodnes řídí. Ale stejně jako u skinheads, i v anarchismu existují různé odchylky, které vytváří směry nové. Zde uvádím několik příkladů:

Anarchosyndikalismus kolektivistický anarchismus, anarchistický komunismus
Tyto 3 směry spolu úzce souvisí. Daly by se mezi nimi najít jisté odlišnosti, dle kterých by se daly rozlišit. Rozdíly jsou však velmi nepatrné, proto tyto 3 proudy anarchismu zařazuji pro zjednodušení pod jeden. Jak již bylo naznačeno anarchokomunismus vychází z marxistických ideálů, ale zároveň uznává ideál anarchistický. Komunisticky orientovaný anarchista je pro, aby bylo zrušeno vlastnictví soukromé, ovšem nepodporuje ani vlastnictví kolektivní. Je tedy odpůrcem státního socialismu, který vlastnické právo přisuzuje společnosti. Také nesouhlasí s tím, aby byla práce oceňována podle pracovního výkonu, ale podle potřeb každého jedince. Zřejmě spoléhají na intelektuální a mravní vyspělost každého jednotlivce. Komunisticky orientovaný anarcista sdílí s marxismem přesvědčení, že společnost musí násilným převratem dojít k novému řádu. Vedle revoluce jsou také pro činy (atentáty, destrukce veřejných budov apod.) jež upozorní na to, že anarchie je zde a brzy ovládne celou společnost).

Anarchokapitalismus
Anarchokapitalismus je individualistická filozofie založená na myšlence svrchovanosti jedince. Anarchokapitalismus odmítá stát jakožto neoprávněného monopolního a systematického agresora vůči jednotlivcům. Anarchokapitalisté jsou opozicí anarchokomunistům. V podstatě by se anarchokapitalismus dal označit za pravicový anarchismus, jehož cílem je podporovat soukromé vlastnictví, volný obchod a trh, ale bez přítomnosti státu, jehož daňový systém je zbytečným jevem, který vede k nedobrovolnému financování něčeho, co ani není za potřebí.

Anarchoprimitivismus
Anarchoprimitivisté se diametrálně odlišují od všech předchozích skupin. Anarchoprimitivisté jsou přesvědčni, že vše na co přišla moderní společnost je špatné. Touží po návratu k přírodě. Žádná politika, ekonomika. Nic, co by mělo něco společného s moderní civilizací. O jejich vysněném způsobu života by se dalo psát velmi zdlouhavě a obsáhle, ale není to myslím zapotřebí. Anarchoprimitivismus by se dal charakterizovat jako krajní enviromentalismus usilující o naprosté splynutí s přírodou a potlačení všeho, co je proti přírodě.

Co říci závěrem?
Snad jen to, že ačkoli původní myšlenka anarchismu mohla být opravdu zajímavá a měla něco "do sebe", je jen málo jednotlivců, jež se dokáže řídit principy anarchie a nezneužít ji tak, že by se z absolutní svobody a volnosti stalo bezvládí, chaos. Člověk totiž není natolik rozumově vyspělý, aby se dokázal vždy, ve všem rozhodovat sám a neublížil tak okolí. Proto anarchie v praxi není možná. To je můj názor.