Tentokráte začneme bez oslovení.
Zdravím všechny věrné čtenáře a čtenářky. Už jsem zaznamenal, že se Vám po mě hrozně stýská, a proto jsem zasedl k napsání dalšího článku, který bude reflektovat současné dění okolo hvězd blogu a jejich článečki.
Nevěřím v osud.
Linky představila opravdu zajímavé téma, o kterém by se dalo vést hromady a hromady dišputací, ale to není účel dnešního článku. Na řade je můj komentář.
Ne, nevěřím na osud. Je sice možné, že vše a všechno je rozhodnuto a děje se podle plánu, ale proč by to tam mělo být? Myslíte, že by se chtěl někdo s prominutím srát s tím, že Vám Moucha spadne do kafe, s tím, že si dáte místo jablka pomeranč, nebo s tím, že se z jednoho nicotného klučíka stane Pan podnikatel Radovan Kaluža Banán s.r.o? Pokud tohle všechno někdo, nebo něco řídí, a to pak neděkujem. Jenom pomyšlení na něco takového může stát slabší jedince nervy. Ale jak to tedy podle mě je?
Podle mě světem, vládnou náhody. Náhody titěrné, náhody větší a náhody obludné, které ovlivní takřka každého. Je například možné, že se někde zpozdíte, protože Vám někdo zavolal. Tím pádem nepřejede auto Vás, ale úctyhodného Podnikatele, protože se motal z flámu domů a vy jste jej nestihli upozornit, že do silnice se lézt nemá. To je jen jeden příklad. Nebo, co by se například stalo, kdyby posraným mladící, co to mají k ničemu, nedošel kredit a mamimka jim ho stihla dobýt? Dostal by Banál za ušiska?
A proto fatalismus…pokud vycházíme z předpokladu, že životem a světem hýbou náhody, tak je fatalismus největší kravina, kterou mohl kdo kdy vyznávat. Počítat se vším, jako s faktem? Proč se snažit, když se to stejně udělá? Možná zajímavý způsob pro povaleče a ty, kteří nechtějí v životě ničeho dosáhnout. Naštěstí je takových lidí minimum. Doufejme.
Česká pošta reloaded
Ano ano, On nás obšťastnil článkem, nad kterým mnozí z nás přitakávají, mnozí z nás ne. Já osobně mám s poštou zkušenosti vcelku dobré. Balíky dochází rychle a jen párkrát se mi stalo, že by líná pošťačka nezazvonila a rovnou hodila do schránky lísteček.
Ono taky se není moc čemu divit. Živit se tím, že rozvážíte balíky a dopisy není asi žádný med, takže buďme trochu shovívaví.
Sonnyho nabušená kára
Nejprve bych chtěl přivítat mezi námi nového bloggera Sonnyho. Tož vítám tě v místě, kde je to jak v ráji. Hromady lidí, hromady komentíků a hromady dobré nálady. Vitaj!
K jeho článku není snad ani moc co říci. Sony je zajisté hustopečenej borec, který z principu nenávidí „ochcávky“, bo protože! Tak se aspoň svůj svatý boj proti tomuto zlořádu rozhodl humánně přenést na silnice, kde se vůbec nic špatného stát nemůže, zvláště, jedete-li 140 km/h ve městě.
No, takže jako si všimne voe, že ten cápek, co má toho superba vod táty určo jako, že tam má i babu voe.
Něco nevídaného. Baba ho rozpálí, bo protože neví, zda se lochní jemu, nebo zase jemu. Takže to klukovi nandá, aby z něho udělal idiota před tou dívkou a vo tom to je pyčo. Testosteron se jenom vaří a jeho hladina letí vzhůru, jak se připravuje mu to nandat. Adrenalin letí rychleji, než jeho fáro a on nechává Oktávku daleko za sebou.Takhle se balí baby. Když skončí se svou 140-ti km/h selankou, dupne v klidu na brzdy a vychutná pocit sladkého vítězství nad zlem. Adrenalin pomalu odplouvá…cítí se, že žije…
MajorOcelol
2012 ©