Vážení čtenáři,
v dnešním příběhu se náš hrdina Banál pustí do velkého dobrodružství; potká několik mladící a dokonce i jednoho přispěvatele na svůj blol. Takže směle do toho.
Opět ráno
Na budíku zářila zrovna jedenáctá hodina ráno a já se rozhodl, že tedy vstanu a půjdu dělat, že dělám. Slastně jsem se protáhl, poplácal po zadku šestnácku ležící po mém boku a vklouzl do svých modrých papučí. Cestou jsem překročil ještě jednu dívku, kterou jsem večer tak utahal, že si ani do postele vlézt nestačila. Holt někdo umí nekompromisně uspokojovat a někdo ne.V koupelně jsem se chvíli ksichtil do zrcadla a zase si ověřil, že nejkrásnější v Ostravě jsem já. A kdyby jenom v Ostravě. Zazubil jsem se na sebe a prohlédl si své krásné, zářivé dentistické dokonalosti. A přitom to bylo za pakatel. Přehlédl jsem svou koupelnu a zjistil, že mi krom vazelíny, kterou jsme včera vespolek spotřebovali, chybí i pasta na zuby.
„Do dupy“, zaklel jsem.
To znamená, že dnes zase půjdu nakupovat. Achjo...ale co, třeba zase něco ulovím.
Vrátil jsem se do ložnice, rezolutně obě dámy vzbudil
a i přes jejich prostesty a chtivé pohledy je vyhodil na chodbu. Nasnídal jsem se a přitom poslouchal ten samý hit, jako před pár dny v autě. Tentokrát jsem chytil delší část textu a musel uznat, že hoši nemají vůbec vkus pro satiru. Hm, kolegové policie to prošetří. Zavolám jim z auta.
Cesta ranní Ostravou
Oblékl jsem se a vyrazil do města. V autě jsem nabonzoval skladbu a pocítil zadostiučinění, které se dá srovnat jen s opícháním několika kůzlátek najednou. Projížděl jsem Ostravou a cítil se fajn. A proč také ne, že? Přiznejme si to, kdo by se už měl mít fajn, když ne já? Řekl jsem si a usmál se do zrcátka. Zrcátko potěšeně vypísklo a trochu roztálo. To už jsem smykem parkoval svého MYŠOHRYZA před nákupním centrem. Kontrolované smyky mi sice moc nejdou, ale těch pár socek stejně nikomu chybět nebude. Vyškrábal jsem se z auta, ignoroval pištění linoucí se z pod auta a vyšel nákupu vstříc.
Blízká setkání!
Před obchodem postávala skupina nějakých mladící. Zářivě jsem se na ně usmál a oni jenom kývli.Mladící: „Je to von! Kaluže!“ Zarazil jsem se.
Banál: „Ano, jsem to já!“ Rozjařeně jsem zakřepčil, že mne někdo poznal.
Mladící: „Nevěříme ti, že máš IQ 160, dokaž nám to!“
Banál: „IQ hodlat nedělám, nemám nyní na to čas!“ Zakřičel jsem a rozběhl se do obchodu.
V bezpečí obchodu jsem opět zavolal kolegové policie a vylíčil jim celý útok na mou osobu. Kolega policie jen přitakával a říkal, že se tím ihned začne zabývat. Já jsem si šťastně pomyslel, že celé toto strachem posraní mládící nemají k ničemu! A jal se nakupovat.
Cestou k oddělení drogerie jsem narazil na nějakého divného týpka. Měl na sobě sako, kalhoty a byl prostorově výrazný. Jak jsem byl v dobré náladě, tak jsem chtěl pomoci, aby se z něj stal stejně perfektní a dokonalý kavalír, jako jsem já, tak jsem mu zašeptal své moudro.
Banál: „Zhubni prase!“ Načež se ten mladík otočil, podíval se mi do očí a odvětil:
Ocelol: „Jako, že se Ocelol jmenuju, tak mi jednou za ty moje cinty budeš platit!“
Já jsem se na něj nechápavě zadíval a chystal se něco odpovědět, když v tom se mi na ruku zavěsilo nějaké kůzle, tak jsem radši okoukl kozi a vzal si číslo. Poté jsem se konečně dostal do oddělení kosmetiky, koupil tam pastu na zuby, která kromě bělění také ničí banánotvorné bakterie v zubech. Pak jsem ještě vzal jedno balení super-tuhé-jako-kůl vazelíny a mohl spokojeně k pokladnám.
Tentokrát se po mě moc lidí neotáčelo. Asi proto, že jsem byl normálně oblečen a tak Kelviny nebyly vidět. Škoda, snad příště. Pokladní sice nebyla ta samá, jako minule, ale i tahle mi, jen co jsem promluvil svým šlechtěným přízvukem, zvhlhla vstříc víc než dostatečně. Usmál jsem se na ní a chudinka omdlela. Jo jo, ne každý mou krásu unese. Vzal jsem si taštičku s nákupem a vyšel před obchod. Mladící už tam nebyli, takže kolegové policie přeci jenom zasáhli.
Jak jsem šel k autu, zjistil jsem, že nejen, že kolegové policie nezasáhli, ale že mladící byli zákeřně schovaní za keři a teď na mě začali cosi pokřikovat. Zaslechl jsem cosi o výprasku a kreditu od maminky. To už jsem radši startoval a vyrážel se svám MYŠOHRYZEM pryč z parkovistě. Přeci se s nimi nebudu špinit, ne? A navíc by to nebylo spravedlivé. Osm proti jednomu, ještě bych jim ublížil.
A to je, milé děti všechno. Náš milý Banál tedy vyklouzl ze všech nejapných situací, které mu dnešní den nachystal a už se řití vpřed dalším příhodám, které budou jistě hodny zapamatování. A kdo ví, třeba přijde i speciální host...ale to až příště...
MajorOcelol
2012 ©