Krasoňův deník I.

Úvod

Vážení čtenáři,
možná se divíte, že píši další článeček s vánoční tématikou, ale má to své odůvodnění. Pojďme se šmahem přesunout na půdu, která je všem velmi dobře známá. No ano, Vánoční nákupy! Teď již jistě všichni (nu dobrá, většina) máte nakoupené všechny dárky a užíváte si vánoční klid, či úklid. Tak teď se, milí uličníci, usaďte, protože Vám budu vyprávět příběh. Příběh, který se opravdu může odehrát jen v těchto časech. Příběh, který možná není úplně pravdivý, ale co na tom kruci záleží - je to příběh, že...

Krásné ráno!

Včera, 22.12.2008 jsem rozradostněně vstal z postele a natáhl si své králičí papuče. Modré, stejně jako strana tunelářů a lobbistů, kterou mám tak rád, ale hoď kamenem, kdo bez miny, že...no nic, jdeme dál. Tak tedy papučky. Jak jsem šel do koupelny, tak jsem se nějak zachytil o roh skříně, která tam, svině, určitě stála takhle blbě schválně. Jak jsem tak letěl k zemi, přemítal jsem, zda stihnu zavřít ústa, abych si nevymlátil své nabělené tesáky.
Stihl jsem to.
Pomalu jsem se tedy sbíral a šel dále do koupelny. Tam jsem provedl klasické hygienické návyky a mohl se jít obléci, jako že půjdu nakupovat dárečky, které jsem ještě nakoupit nestihl. Naplácnul jsem na sebe voňavku, po které začal zlátnout vzduch, na prdel Kelviny a mohl vyrazit.

Cesta na nákup

Cestou v autě jsem poslouchal nějaké rádio a dozvěděl se, že Kateřina Kristelová má rádá banány a Sámer Issa má rád modelki, ale jen do velikosti 160. Zakroutil jsem hlavou a přeladil jinam. Z rádia se začala linout známá melodie, le na jiný text, „Mládící sou krátký, na nás dva velký Ostráváky, je to tak, PUMA je víc než Cadilac“ takže jsem rádio radši vytrhnul a hodil z okna. Stejně už bylo půl roku staré a stálo jen tolik, co utratím za pár hodi při svých megakalbách.

V supermarketu

Před obchodem, se stromečkem v logu bylo jako vždy narváno. Zaparkoval jsem mezi nějaké sockoidní BMW a Mercedes a šel vstříc nákupům. Ještě jsem se obhlédl a moje MYŠOHRYZ se mezi těmi socmobily vyjímal krásně. Cestou jsem si vzal vozík od nějaké šestnácky, která slintala na mé skoronahé tělo, takže ani moc neprotestovala. Vzal jsem si její číslo a strčil ho za Kelviny. Pokračoval jsem do obchodu.

Jelikož jsem měl jasno v tom, co chci koupit, nijak jsem se nezdržoval procházením celého obchodu. Stejně je to vše dokola. Nesmyslné akce pro ty, kteří nemají dost inteligence a šarmu, aby si mohli koupit zboží za normální cenu. Zářivě jsem se na sebe usmál v zrcadle a řekl si, jak jsem krásný. No, nic, šel jsem dál. Nakoupil jsem tedy ty dárečky, které jsem chtěl a nebyl už dál důvod se zde zdržovat s těmi smrtelníky.

Cestou k pokladnám jsem rozdal kvanta podpisů a vzal si pár čísel na hromady holki. Jak jsem procházel obchodem, zachytával jsem obdivné pohledy všech okolo. Bylo to velmi příjemné. Ono chodit jen v Kelvinech v zimě se může zdát jako bláznovství vzhledem k roční době, ale ty obdivné, hřejivé, závistivé a vlhnoucí pohledy za to prostě stojí!

Prodavačka byla velmi milá a vstřícná. Zářivě jsem se na ní usmál a ona mi zvhla vstříc. Škoda, že není moje věková skupina. Vypadala, že jí už bude přes dvacet. Sice byla moc hezká, ale hranice jsou hranice. Úslužný asistent z oddělení informací mi zabalil věci do tašek a odnesl je k autu. Já jsem šel za ním a jen se usmíval, jak je to vše krásně, když je člověk úspěšný a bohatý. Z vesela jsem nastoupil do auta a vyrazil zpět domů.
Kdo ví, kam mne osud zavane příště a do jakých příhod se přimotám.
Veselé Vánoce!

MajorOcelol