V mém dnešním článku, který je mimochodem můj jubilejní se chci zaměřit na téma profesionálního hraní počítačových her, přesněji pak přímo na člověka, který profesionálním hráčem je, tzv. „progamer“, tak stejně jako jistě známí filozofové, Sokrates a Platon, kteří však zkoumali pouze člověka samotného a jeho duši a o progamingu a progamerům neměli zcela jistě ani páru. Hned pro začátek malá otázečka, myslíte si, že progamer je normální člověk nebo je jiný než ostatní? Čtěte dále…
O co vlastně jde? Nevíte vůbec, o čem je řeč? Pokusím se Vám to kapánek ujasnit v následujících řádcích a následně se vrátíme k samotnému tématu, hráči počítačových her.
Ve stručnosti o progamingu:
Progaming jako termín je slovním spojením dvou jistě známých anglických slov - PRO (profesionální) a GAMING (hraní). Z tohoto již zmíněného překladu už jistě tušíte, o co se jedná. Progaming je druh činnosti, který se i přes mnoho spekulací a rozdílných názorů dá nejlépe přirovnat k vrcholovému sportu, protože převážná část herních a dějových rysů je stejná. Abychom to uvedli na pravou a hlavně srozumitelnou míru, progaming je laicky řečeno, hraní počítačových her na vrcholové úrovni, což putuje až k vydělávání hraním počítačových her peníze. V progamingové světové scéně existuje mnoho týmů, jak slabších, tak i těch silných, které pochopitelně vlastní nejlepší herní sekce v určených a podporovaných hrách a tomu se vlastně říká „progamingová scéna“, když herní klany a týmy tedy spíše jejich herní sekce se utkávají proti sobě v různých soutěžích, ligách, turnajích a mnoho dalších.
Herní tým (klan) je skupina lidí (vedení týmu) sdružující hráče a herní sekce určitých her.
Herní sekce je čtveřice, pětice a nebo šestice pospolu hrajících kamarádů či nekamarádů, kteří hrají danou hru proti jiným herním sekcím a týmům. Každá herní sekce, která chce být na profesionální úrovni a být známa by měla patřit pod nějaký ten v předchozím odstavci zmiňovaný tým. To by se Vám už mohlo pomaličku spojovat pár věcí a mohli by jste alespoň kapánek vědět, o čem je řeč, když se řekne „progaming“.
To by bylo snad vše ze stručnosti o profesionálním hraní, o kterém se bude podrobněji hovořit a spekulovat v mém příštím článku. Teď bych se vrátil k samotnému tématu, kterým bych se chtěl zabývat dnes, a to člověkem hrajícím počítačové hry na profesionální nebo normální úrovni, „progamerem“.
Mnoho lidí stále považuje pravidelné hraní počítačových her za jakýsi projev asociality jedince (v tom lepším případě) nebo dokonce jako příznak nějaké duševní choroby (v tom horším) a okázale to dotyčným dávají najevo. Jaká je tedy skutečnost? Opravdu lidé, kteří hrají počítačové hry nechodí mezi ostatní, nebaví se s vrstevníky, jsou doslova padlí na hlavu? A divní, jiní než ostatní? Výskyt výše jmenovaných skutečností oproti domněnkám některých lidí není v žádném případě o mnoho vyšší než u běžné populace. Hraní počítačových her totiž nemá s poruchami osobnosti ani psychiky nic společného. Lidé hrají proto, že je to baví. Stejně jako je baví sledovat filmy/televizi, stejně jako je baví číst, stejně jako je baví poslouchat hudbu, stejně jako je baví aktivně sportovat a třeba stejně jako je baví chodit s kamarády po venku či do hospody. Je to záliba jako každá jiná. Lidé, kteří hrají, jdou ráno do práce nebo do školy, vrací se později odpoledne nebo večer. Chtějí se odreagovat od celodenní námahy, stresu, chtějí si spravit náladu, chtějí se pohodlně pobavit, a tak si sednou k počítači, uvaří si kafe nebo čaj, vezmou si něco k snědku a spustí svou oblíbenou hru, aby si mohli zvýšit třeba sebevědomí, popovídat si či zahrát se svými kamarády a nebo poznat úplně nové lidi. To vše patří k hraní počítačových her, rozvíjí se zde sebevědomí jedince, nálada, potlačuje stres, dokonale Vás odreaguje od špatných věcí, podporuje rozvoj týmové/společenské práce, nutí jedince přemýšlet a rozvíjet tak mozkové blány a mnoho dalších věcí. Opravdu nemůžu souhlasit s lidmi, kteří hraní her odsuzují a projevují názory, že člověk který hraje počítačové hry každý den jen duševně nevyzrálý jedinec, závislí na počítači a počítačových hrách, stručněji pak, jsou jiní než ostatní! To si já osobně opravdu nemyslím! Co na to říkáte Vy?
Denně je potkáváte na ulici. Denně je potkáváte v autobuse, ve vlaku, v metru, v obchodech, v kině, každý den a neuvědomujete si to. Proč? Protože nejsou jiní! Jsou jako všichni ostatní – mladí, staří, chytří, hloupí, pracovití, líní jako všichni ostatní a také Vy! Nejsou v ničem jiní než ostatní jak se mnoho většinou starších lidí domnívá.
V posledních letech jsou čím dál tím populárnější hry pro více hráčů, probíhající v reálném čase po internetu. Kouzlo těchto her spočívá především v možnosti interakce s ostatními hráči. Každým dnem však tato herní komunita roste v popularitě aktivního hraní, a týká se to různých věkových kategorií i různých zázemí prakticky po celém světě (stále však drtivou většinu hráčů tvoří muži). Již dnes v této době se hraním her, progamingu a herní scéně věnuje hranice skoro až 15 procent lidí na celém světě!
Ale ani v případě poloprofesionálního hraní se většina těchto lidí nezavírá každý den na 8 hodin do svého pokoje se zataženými roletami. Chodí ven s přáteli, poslouchají hudbu, chodí na koncerty, do divadla, do kina, zkrátka baví se jako všichni ostatní lidé. Své kamarády neobtěžují sáhodlouhými popisy toho, co hrají, nevnucují jim své oblíbené hry, zážitky, ani své případné úspěchy, kterých třeba s týmem (sekcí) dosáhli. Pokud se o to oni sami nezajímají. Právě proto třeba ani nevíte, že Váš spolužák, soused nebo nejlepší kamarád je mistr republiky v některé z těchto her, že patří k nejlepším na světě v dělaní toho, co ho baví a v čem vyniká. V dnešní ohromné konkurenci to není opravdu jednoduché a jen tak někdo to opravdu nedokáže, proto si někteří jedinci na vrcholové úrovni vydělávající hraním peníze, zaslouží alespoň klasickou, slušnou poklonu. Nemyslíte si alespoň trochu, že je možná načase změnit svůj pohled na tuto problematiku a spekulace?
Tímto článkem jsem chtěl hlavně objasnit, že i „progameři“ se umí bavit a nejsou to žádní vyvrhelové společnosti jako si to bohužel většina rodičů a starších myslí, jelikož to pravděpodobně v jejich době nebylo a nic z toho, co baví současné teenagery, neměli tudíž možnost herní svět a komunitu poznat a pochybuji, že si někteří čtyřicátníci, padesátníci nebo šedesátníci zahrají ještě někdy nějakou hru.
2012 ©